Tak praví báseň, kterou na letošní tábor složila družinka Hadů. :-)
Ale začněme pěkně od začátku!
Na počátku bylo slovo…
SOBOTA – den první
V našem případě bylo slov víc, protože domluvit akci v podobném rozsahu, už není úplně jednoduché.
Po všech těch slovech jsme se sešli ve zdraví na nádraží ve Vršovicích
(pozadí v pozadí patří některým doprovázejícím bledým tvářím – maminkám :-) )
a vydali se na dlouhou veselou cestu.
Na nádraží ve městě Táboře přistoupila skupina Pejhřimovských hasičů a bylo ještě veseleji.
Cesta nás moc bavila, protože
jsme dobře věděli,
kam nás to drncání pražců
směřuje.
Ani Bručivý Medvěd nebručel a radostně vyhlížel cíl.
Na nádraží v Kaplici byly děti rozděleny do čtyř družin – dle loňské tradice Hadi, Štíři, Medvědice a Bizoni.
Z nádraží vyrazili Bizoni a Medvědice samostatně, po trase bojové hry, vždy jen s jedním dohlížejícím náčelníkem. Bizony vedl náčelník Malá noha, Medvědice Zduněný jazyk.
Menší oddíly Hadů a Štírů vyrazili společně se zbývajícími náčelníky (to byli ti, kteří nevedli větší děti, nebo se nestarali v táboře o zásobování) přímou cestou do tábora.
Vzhledem k panujícímu šílenému vedru (viz. pohled na vyčerpané náčelníky Bílou Hlavu a Ohnivou Vodu)
nebyla ani tahle cesta úplně krátká
a byla plná zastávek a odpočinku.
Nutno říci, že Medvědice byly nakonec v táboře první, zatímco Bizoni zakufrovali a dorazili zcela poslední se zpožděním mnoha desítek minut.
K tomu se váže veselá historka, kdy Medvědice plánovaly přepad zmožených Bizonů po jejich příchodu a připravily si na ně střelné zbraně, pet-lahve naplněné vodou s otvory ve víčkách. Černá Puma, se o svou zbraň natolik bála, že si ji pro jistotu schovala do kufru s oblečením.
„Proděravělou“ lahev!
Výsledek byl ten, že jsem sušil obsah jejího kufru už hodinu po příchodu do tábora. :-)
Ach jo, i když ještě malá, už ženská… :-)
Hned, jakmile se všichni sešli, zahájili jsme přípravy na slavnostní oheň, pořádaný ku příležitosti zahájení tábora. Zduněný jazyk makal na rozdělání přírodního čistého ohně, což se mu tradičně nepovedlo. :-)
Tedy tradičně – loni ho rozdělal až poslední den, kdy mu ho následně zalil lijavec a jen přenesení čistého ohně do petrolejové lampy nás spasilo od tmy. Letos se to nepovedlo vůbec…
Děti mezitím jeli na roští a křepčily na louce.
Rovněž logo naší akce zaujalo své místo na stožáru, kde nahrazovalo naší, dosud neexistující, vlajku. (ostuda, že, po těch letech…)
Potom již, na pokyn náčelníka, vzplanul slavnostní oheň.
K překvapení všech se v okamžiku zapálení ohně
zjevil v dýmu před srubem
tajemný ŠAMAN.
Přišel nám sdělit příběh o svém zesnulém otci, jeho pohřebišti zde v údolí a o našem úkolu
pohřebiště najít a převzít od ducha mrtvého šamana dar a tím mu dopřát věčný klid.
Šaman byl natolik dojat vzpomínkou na svého otce, že nebyl schopen slova. Naštěstí s ním náčelník dokázal navázat mentální komunikaci a jeho slova nám přetlumočil.
:-)
Potom již náčelník Dunivý Hrom zapálil za asistence Mlsného Jazyka kalumet míru,
který postupně vykouřili se šamanem všichni náčelníci i bojovníci kmene.
Potom již oheň pokračoval v duchu táborových písní z aktualizovaného zpěvníku,
výtvoru to náčelníka Staré Chýše a jeho pohunků :-)
Potom večerka,
nástup první hlídky,
a večerní posezení náčelníků na terase,
při kterém se i šamanovi vrátil hlas! :-)
Náčelník Suchá kůže, který nebyl účasten prvního ročníku Šošonů,
absolvoval statečně přijímací rituální koupel v ledových Klikatých vodách.
Druhý nováček, Bílá hlava, zbaběle zdrhnul do spacáku, ale rituální koupel byl stejně nucen absolvovat další den!
:-)
NEDĚLE – den druhý
Takto luxusně nocovala v táboře snad jen nejmladší bojovnice kmene, dcera náčelníka Suché Kůže, Mari-hu-ana a možná i její bratři (není dokumentováno).
Ostatní měli ve svých vigvamech o dost menší luxus.
:-)
Ráno navíc začínalo vždy rozcvičkou, nebo otužovací koupelí v potoce, někdy i obojím.
Potom jsme se sešli na nástupu.
Některým bojovníkům zpočátku chvíli trvalo
než se zklidnili a nabrali pozornost,
takže zatímco místní hmyzouni nabírali sílu, aby se do nás mohli pustit s plnou vervou,
musel náčelník Dunivý Hrom na některé bojovníky trochu zahromovat!
To vedlo k nastolení pořádku
a náčelník tak mohl všechny seznámit s denním programem.
Nehlavní náčelníci pozorně poslouchali
spolu s bojovníky
a všichni se pak rozešli
k plnění svých úkolů.
K tomuto nástupu se váže další veselá historka:
Nejstarší Bizoni, Medvědí Oko a Velké Moče, večer před tím, hnáni počínající pubertou, zlobili, provokovali Medvědice, nedodržovali večerku a jinak narušovali táborový režim. Proto nad nimi Dunivý Hrom vynesl rozsudek nedobrovolné koupele v Klikatých vodách. Exekucí byl pověřen Stará chýše s dalšími, jím vybranými, náčelníky.
Z této zábavné podívané bohužel nemám fotky, protože mi zrovna došly baterky ve foťáku a nevím, zda někdo z jiných náčelníků fotku má. Pokud ano, dodejte.
Jinak celý příběh dokumentuje divadelní scénka sehraná částí tatínků pro pobavení všech a ta je k vidění na www.youtube.com/user/mirekms1/videos?view=1 spolu s dalšími videi z celého týdne.
Pak už nastalo plnění denních úkolů.
Štíři dělali dřevo a pletly házecí kroužky,
Bizoni se pod vedením Zduněného Jazyka a Svižného Jezdce 
pustili do stavby chlebové pece,
hledali materiál i za táborem,
zatímco Medvědice, pod velením Malé Nohy
a Bručivého Medvěda,
vyráběly cvičný terč na lukostřelbu – oblíbenou srnku.
Zde bych si dovolil upozornit na skutečnost, že Malá Noha výrazně víc prospěl Medvědicím, co by architekt srny, než v sobotu Bizonům, co by navigátor.
:-)
Hlavní náplní všech ale bylo,
vzhledem k přetrvávajícímu, všudypřítomnému vedru,
udržovat svá těla daleko od přehřátí.
K tomu sloužily ledové vlny
Klikatých vod.
Malí i velcí,
tlustí i tencí,
se tak pravidelně
dávkově i jednotlivě
čvachtali i sušili.
A protože náčelníci dbají o blaho svých bojovníků, docházelo i k pravidelnému impregnování dětských kůží opalovacími krémy a spreji proti hyperaktivním hmyzounům.
Když už Mari-hu-anu moc nebavilo dívat se
jak družstva bojovníků po koupání sestavují mapy na pozdější bojové hry,
vyřešila to, ku radosti svého otce, velmi pragmaticky :-)
Když zlatý kotouč po obloze opsal další kus své nekonečné pouti a na hrací louku padl stín okolních stromů
přišla na řadu velmi zábavná hra, zvaná Kotlíkárna.
Účelem bylo, aby vybraní zástupci družstva odnesli kotlík plný vody
od startu na cílovou lavičku a po jejich návratu
se druhý člen vydal opět pro kotlík a přinesl jej zpět.
Vítězem se stalo družstvo s větším množstvím vody v kotlíku s tím, že kdo to stihl v rychlejším čase
dostal v cíli hrnek vody jako bonus.
Bojovníci se střídali v soutěžení a ti co zrovna nesoutěžili
krátili si čas po svém. Jasný snad, né, móre :-)
Fakt hustý, móre, né? :-)
Soutěž byla ovšem taky hustá, protože soutěžící měli zavázané oči
a trasa vedla provázkovým bludištěm.
Ti co zrovna nebyli na trase tak jednak navigovali své borce,
druhak mátli borce soupeřovi.
Byl u toho takový řev, že některé děti, např. Černá Puma, ztratili hlas
a Mari-hu-ana se toho bála tak, že se raděj vrátila do svého škopíku :-)
V závěru soutěže dospělých proti sobě nastoupili náčelníci Dlouhý Kouř a Dunivý Hrom.
Dunivý Hrom tak těžce nesl ztrátu způsobenou mu předchozími členy jeho týmu, že se pokusil Dlouhému Kouři jeho kotlík vylít, což vedlo k zajímavý pohybovým kreacím obou soupeřů. :-)
Nepovedlo se a tak vítězné gesto budiž důkazem toho, kdo je tu nejlepší!
:-)
Následovala večeře,
na které si, díky pověstné šikovnosti Mlsného jazyka
a vynalézavosti Bílé Hlavy
pochutnávali s nadšením bojovnice Černá Puma, Malý Potok
Bílé pírko i Rychlý kůň stejně jako
Přesný luk a Rychlý Blesk. Na náčelníky jako obvykle zbyl hlavně chleba :-(
Protože skupinka nezvedenců vlezla bez povolení a dozoru do Klikatých vod
následovalo vyhlášení přísného zákazu vstupu do vody bez přímého povolení
což trochu rozhodilo Vlčí Tlapu :-)
Po tom všem jsme se sesedli k táborovému ohni
a náčelník moudře zhodnotil úspěchy i pády celého dne.
Po tom nastoupilo kytarové trio ve složení Velké Morče, Stará Chýše a Dlouhý kouř
a rozezpívalo celý kmen.
V průběhu tábora se oblíbená píseň o dívce, která nestojíc, neležíc, sbírala drobné červené plody na břehu vodního toku,
dočkala další, ještě zvýšené popularity,
proto došlo i k odhalení dalších slok a zejména k tvorbě slok zcela nových, na kterých se postupně
vystřídaly všechny družinky a několik náčelníků. (Celý text brzy ve zpěvníku)
Houstnoucí tma přinášela
a hra kytar doprovázela
odchod na první zkoušku vůle pro všechny!
Jak jinak, jednalo se o večerní koupel.
Musím, a ještě to udělám mnohokrát, zdůraznit,
že Klikaté vody jsou ledové i v parném dni.
Takže svléknout se večer
a hupnout tam
vyžaduje mít skutečné srdce bojovníka!
Ale nejstarší borci to nakonec taky dali, viď, móre!
Stejně tak statečně
to zmákly všechny Medvědice,
jakožto i většina Hadů a Štírů.
Díky plnění jiných zkoušek a přípravě na hlídku byla jedna z posledních i Černá Puma.
Mlsný jazyk nemlsně čekal
a Šílená ještěrka nevěřila,
že dojde i na náčelníky.
Došlo na všechny, včetně Bílé Hlavy, který si tak odbyl i rituální přijímací řízení.
Moc se tam nechtělo nikomu,
ale není prostě možné selhat,
když to děti daly téměř všechny…
To pak i hlavní náčelník tělo smočí
a kuchař se zmrazí,
a tak všichni
po většinou nazí
statečně do vody se plazí :-)
Nakonec, přes hubu plnou řečí,
i Silný Bizon pod hladinou klečí :-)
(jen pro upřesnění – v době pobíhání nahých otců kolem potoka byly děti ve stanech a převlékaly se do pyžam – toliko pro ty, co by nás chtěli vinit z ohrožování mravní výchovy mládeže!)
Pak už dvojice osvěžených kuchařů připravovala mňamku pro tatíky k ohni
a Rychlý Blesk na hlídce jen smutně koukal, kterak jeho spolu hlídkující Malá Vydra zaujímá svou standardní strážní pozici :-)
Potom už bojovníci spali, hlídky hlídaly a náčelníci rozmlouvali s duchy lesa :-)
PONDĚLÍ – den třetí
„Luky, šípy, to jsme my! Jsme Šošoni a co vy? Šošoni jsou nejlepší, mají luky nejdelší! Šošoni maj prostě borce, nezdolaj je ani kopce. Oni jsou prostě nejlepší, protože jsou nejčestnější!“Toliko veršovaný názor druhého nejmenšího oddílu – Štírů!
Pondělí ráno se neslo v duchu náčelníkova večerního příkazu: Zkouška pravdomluvnosti!
K snídani byl štrůdlíček z rukou našich kuchtíků
a kakaíčko.
Jenže to mělo háček. Kdo chtěl tuto snídani, musel se k ní dostat tak, že prošel očistnou koupelí v Klikatých vodách. Nad deset let věku podplavat most, pod deset let potopit pod hladinu, pod čtyři roky alespoň přejít na druhou stranu (což se skoro rovnalo potopení pod hladinu :-) )
Samozřejmě nejen bojovníci, ale i náčelníci.
Takže fakt hustý ráno, héj, móre!
Kdo by to nedal, nesměl si pro splnění zkoušky pravdomluvnosti, říci o štrůdl s kakaem, ale pouze o suchý chléb s hořkým čajem.
Tuším, že takovou snídani měl snad jeden jediný člen kmene Silný Bizon. Ostatní to opět dali!
I když pro Mari-hu-anu to jistě nebylo milé probouzení :-)
Rychlý Blesk
ani Neviditelný Šíp nevěřili svému zraku, když se museli vrátit pro plavky…
Spousta diváků byla na mostě, když Kančí Zub byl pod mostem
a všichni se tak vzájemně kontrolovali,
aby se dala ve frontě před kuchařem ověřit pravda.
Voda po ránu budila dojem řezání žiletek, takže klobouk dolů před prckem Přesným Lukem :-)
i námi všemi.
Krásná dovolená …
po všech stránkách :-)
Jebka konečně docílil své nirvány a byl buzen partou buzen :-)
Ale ani dalším nepřišla ta koupel jako to nejleší na světě :-)
Nicméně, cpěte se suchým chlebem
když celým táborem zavání čerstvý štrůdlíček.
A bylo to fááákt bájo.
Našli se ovšem i tací,
kteří hrdinně prošli vodu, protože nejsou měkoni,
ale štrůdl odmítli a dali si rohlík se sýrem.
Chápete to?
Já tedy ne…. a zrovna náčelníkova dcera Vlající hříva….
Po snídani nastalo opět všeobecné koupání
tentokrát ale v horké vodě místních sprch.
Přesný Luk a Běžící Koník využili škopík,
některé děti se pokoušeli to vyignorovat (přeci jen hygiena v lese…. má to smysl?)
většina ale poctivě stála frontu.
Bizoni byli z bezpečnostních důvodů odsunuti na stavbu pece,
jednak proto, že postavit pec bylo nutné,
a taky proto, aby se rochnili v bahně
a nešmírovali Medvědice ve sprchách.
Kuchař Mlsný Jazyk a zásobovač Zbabělý Kojot se ukázali jako skvělí kibicové :-)
… a Bizoni i s náčelníky makali jak o závod.
Zatímco umyté a voňavé Medvědice zahájili luštění tajných šifer,
personál kuchyně lelkoval…
a Mary-hu-ana lovila motýlky.
Náčelník hluboce přemýšlel co dál
a vymyslel báječnou hru na „Evakuaci“.
Opět se zapojila všechna čtyři družstva
i s jejich denními dospělými náčelníky.
Je to hukot
být malý
a stěhovat velké věci
po souši i vodou :-)
Člověk toho má plný kecky,
nebo i jinou obuv:-)
Když už jsem větší,
víc toho unesu,
ale stejně nepoberu všechno,
a tak lítám sem a tam,
a do toho mě honí Zduněný Jazyk,
nohy mi mrznou,
a to ještě někteří dospělí,
aby vyrovnali rozdílné síly jednotlivých družstev,
zdržovali hru,
a naopak menší bojovníci 
makali jak o život.
V očích mnoha bojovníků
bylo vidět maximální nasazení,
takže adrenalin
svým množstvím 
a silou svého proudění
téměř vyrovnal 
velikosti Klikatých vod,
jen teplota vodního toku
byla výrazně nižší :-)
Když s sebou plácl Bručivý Medvěd do ledových vln,
aby snížil obrovský náskok svého týmu před soupeřovým
hrozil v pomyslných vroucích kotlích dětských hlav
výbuch z přehřátí :-)
Malá Noha naopak makal naplno, protože reprezentoval menší děti
a větší omdlévali, když Svižný Jezdec cestou usedl a odpočíval….
Závod nakonec vyhráli favorité, ale důležitější bylo, že se všichni skvěle pobavili :-)
Chlebová pec, úžasné to dílo Bizonů pod vedením Svižného jezdce a Zduněného Jazyka, mezitím vysychala a těšila se na použití!
Kančí zub si po závodě rozumně měnil „obutí“,
zatímco Ohnivá Voda čerpal vleže nové síly.
Potom vyrazil celý kmen 
po stopách Šamana.
Značení šipkami bylo stylové.
Bojovníci hledali cestu cestou necestou
až dorazili na místo,
kde objevili příbytek šamanův a v něm
malý tajemný totem.
Na přilehlé louce pak následovala vynikající hra.
Zkuste si to někdy zahrát všichni,
aby jste pochopili,
že není vůbec jednoduché
hrát na tichou poštu,
když mezi každým předáním zprávy
musím oběhnout kus po lese
a pak, když lapám po dechu
těsně po doběhu do cíle
musím předat dlouhou zprávu dalšímu „pošťákovi“.
V průběhu této hry byli pošťáci ještě rozptylováni studiem mapy, která je měla dovést ke zlatu.
Ale nejprve bylo nutné doručit zprávu,
což se nakonec povedlo
všem,
byť přesnost přenosu,
nebyla díky té námaze
úplně stoprocentní :-)
Po ukončení hry se celý kmen přesunul zpět do tábora,
protože všichni Šošoni i veškerý hmyz z okolí
cítíl ve vzduchu přicházející vodu.
Po těch pekelných vedrech to ani nebylo moc nepříjemné.
Jen srub kapacitně malinko nestíhal přísun bojovníků.
Velké Morče měl ještě skvělý nápad polévat ty, co nestačili zmoknout, z vodní stříkačky.
Nabitý den se však již pomalu chýlil ke konci
a vzhledem k tomu počasí
využili bojovníci k noclehu půdu srubu.
Vypadalo to tam jako v krabičce od sardinek, a kupodivu se to ani příliš nelišilo co zápachu se týká :-)
Stará Chýše s Dlouhým Kouřem ještě dětem na dobrou noc chvilku kytarovali,
a pak už zasedla rada náčelníků k pravidelnému nočnímu pohovoru s Velkým Manitů!
Tak byl ukončen den v táboře Šošonů.
Howg!!
ÚTERÝ – den čtvrtý
