Ahoj ŠOŠONI a příznivci.
O táboře se nedá mluvit jinak než v superlativech. Děti povětšinou úplně nadšené. Všichni jsme se vrátili utahaní jak psi, smradlaví jak tchoři, ale vycvičení jako praví indiánští bojovníci.
Jen co posbírám síly a docílíme s Lenkou znovuobyvatelnosti našeho bytu, zlikvidovaného příjezdem :-), dám dohromady „malý komiks“ z akce a protřídím fotky do galerie.
Zatím jen toto:
1) Hlubokou úctu všem dětem, které makali, hlídali, cvičili, zpívali a měnili se v indiány.
Až na minimální výjimky se nikdo nikdy neulejval, nesimuloval, nefňukal. Zejména oddíly nejmenších dětí si musely hrábnout na dno několikrát, ale daly to. Jak malí tak starší jsou BORCI!
2) Poděkování hlavnímu náčelníkovi Dunivému hromu za skvělou přípravu programu
Nebylo „hluchých míst“. Promyšlené, různě kombinované hry i celotáborová hra byly skvělé. Pro děti tolik zážitků, že je nestačí vyprávět ani Bára a to je co říct :-)
3) Poděkování náčelníkovi kuchyně Mlsnému jazyku za skvělé stravování
Bravurní zvládnutí vaření pro 37 indiánů, propočty, množství, chuť, styl, …. klobouk dolů. To vše v polních podmínkách v kuchyni, kde teplota neklasala pod 40 stupňů.
4) Díky všem ostatním náčelníkům
Všichni bez výjimky se zapojovali do her s dětmi, většina vnášela vlastní invenci a fantazii, každý jinak a skoro všichni na jedničku s hvězdičkou.
Jako ideový otec této akce a vlastně celého našeho „hnutí“ zamačkávám slzy dojetí a kdykoli zavřu oči, jsem zpět v Údolí klikatých vod a slyším válečný jekot celého našeho kmene.
Dlouhý Kouř
