ČERVENÁ KARKULKA (18.-21.4.2013)

První akce po mnoha letech mimo nám všem tak blízkou chajdu u Huťského vodopádu!

Nebylo ale jiné řešení, než buď uzavřít naší skupinu novým členům včetně dorůstajících dětí, nebo takříkajíc „změnit lokál“. Zvítězilo druhé řešení, takže naší novou „domovinou“ je srub ASGARD u jihočeské vísky ROSEČ.

Je nutné zdůraznit, že na rozdíl od Huťáku, kde byly pokoje malé, akorát pro jednotlivé rodiny, je náš nový srub koncipován výrazně společenštěji a má pouze tři, zato velké ložnice. Z toho plyne, že děti spali společně (vyjma mrňousů) v jedné veliké ložnici.

To se samozřejmě dětem, zejména těm předpubertálním, velmi líbilo, vedlo to ovšem k obrovské hladině hluku jak při usínání, tak hned po probuzení.

Samostatnou ložnici pak měli tatínci mající miniděti (do 4 let) a třetí ložnice obsahovala jen samotné otce od větších dětí. V této místnůstce byl takový ozón, že se ani nemohl protlačit otevřeným oknem ven. V Jebkovi totiž něco chcíplo…

:-)

Ale začněme pěkně popořádku:

První minuty akce, vlastně ještě cesta z Prahy, měly velmi smutný náboj. To když Kohouti a Míra s Julií oznámili, že se nemohou účastnit kvůli nemoci. Malí začali oplakávat Honzíka a Julču,

velcí si trhali vlasy hrůzou, co že si počneme bez Odborového předáka.

I bez jejich účasti měla akce rekordní počet účastníků.

Bylo nás neuvěřitelných 37 (24 dětí a 13 otců).

Po pominutí zmíněného šoku jsme se začali aklimatizovat v novém prostředí.

Okolí srubu je výrazně příznivější dětským hrám, něž skalnato-hornaté okolí Huťáku, takže míče po celý víkend nezahálely:-)

Konečně dorazila většina členů.

„Slušná účast“ řekl John, když konečně dorazil, „Fakt slušná!“

:-)

Na čtvrteční večer naplánoval Náčelník oheň spojený s konzumací buřtamínu

Zde jsme konečně společně přivítali a řádně představili naprosté totální nováčky, kteří ještě nezabrousili na žádnou naší akcičku a to druhého kuchaře Martina (v červených šortkách, stíní Náču)

a jeho dceru Ellu (na vrchní fotce zadní část dole z předu první zleva čelní náhled).

:-)

Táborák u rybníka byl fakt romantický,

navíc když zde zněly i tři kytary dohromady.

Potom už šli děti spát a Kulturní atašé se Starou Chýší jim ještě hráli ukolébavky,

jsouce si vědomi toho, že mladší usnou, zatímco starší se nemohou dočkat až kytaristé „vypadnou“, aby mohli zahájit ložnicovou „šou“ :-)

Dole se už rozběhl tatínkovský večírek, první den nepříliš bujarý,

nicméně Svižný jezdec, ani nikdo další, si na nudu nestěžoval :-)

Páteční ráno nás přivítala zamračená deštivá obloha a snídaně z rukou tentokrát již dvojice kuchařů.

Po snídani následovalo rozdělení dětí do skupin, soutěžních družstev Žlutých, Červených, Zelených a Modrých. Kapitány družstev byli určeny 4 přítomné nejstarší děti, což v ten okamžik byli Míra, Markétka, Kačka a Dan, kteří si pak sami sestavili družstva.

 Takto rozdělené soutěžili děti po zbytek víkendu v mnoha různých disciplínách.

První na řadě byla vědomostně kvízová soutěž „Einsteinovi otázky“. Děti zapnuli mozkové závity a ve většině případů odpovídala všechna družstva správně.

Jako druhá soutěž pak byla páka

kde spolu urputně bojovali jak kapitáni družstev

tak malí členové

a barvy svého týmu hájili statečně i ti téměř nejmenší

byť na sebe, na rozdíl od kapitánek

sotva dosáhli.

„Fááákt hustej“ souboj předvedl Tonda, známý jako „Ten co našel dračí vejce“ s Bárnym, alias Malou vydrou.

Jejich neuvěřitelný souboj byl po několika minutách ukončen remízou.

Následovala procházka deštivým dopolednem

s tím, že koukat na kozy je v takovém počasí to nejlepší ,

navíc s možností je hladit.

Nic nevadilo, že kozy se ukázaly býti ovcemi s tak hlasitým projevem, že jsme zřejmě zburcovali celou vesnici

:-)

Zastávka na nanuka v místní hospůdce dětem rozhodně žádné trauma nezpůsobila.

Travnatý plácek za hospodou jsme pak využili k několika sportovním soutěžím, jako běh, štafetový běh a hod polenem.

Jenže to už se blížilo poledne a kuchaři svolávali své „stádo“ k obědu.

Po obědě nástup

 a výlet

za účelem poznávání okolí srubu

a první výpravy okolo přilehlého rybníka,

spojený s několika terénními vložkami

při nichž některé děti, jejichž rodiče neuposlechli výzvu k vybavení řádnou turistickou obuví, promáčely svá chodidla až pod nehty

či někteří dokonce pod trenky (hopsající neposlušníci, uložení následně dík své nešikovnosti horizontálně do mokřad :-) , jmenovitě uvádět nebudu přímé foto nemaje).

Po návratu z výletu nás už ve srubu čekali poslední dorazivší členové – opozdilci z Pejhřimova :-)

Následně se jednotlivé družinky pustily do výroby vlaštovek,

a chystala se soutěž

o vlaštovku s nejdelším doletem

z místního balkónu.

Objevilo se několik „modelů“ létajících potvůrek

a potom vyrazila děcka na balkón

a vlaštovky se rozletěly po okolí.

Soutěž byla dramatická, některé výrobky se kruhem vrátily zpět, ale mnohé podaly velmi pěkný výkon.

Soutěž o to kdo doletí nejdál vyhrála Bětuška z družinky Červených

Soutěž o krásu a eleganci letu pro sebe získala vlašťovka z rukou kapitánky družinky Zelených – Kačky.

Když vlaštovky odletěly, přišel čas bramboráků

jejichž přípravou se pod velením Kuchaře

zabývalo až několik tatíků zároveň, protože

bylo nutné přizpůsobit počet producentů počtu konzumentů

v nichž bramboráky mizely rychlostí nebývalou a to ještě Šmíďák učil děti, že se dá bramborák namazat medem a ačkoli jsem milovníkem medu

tato kombinace mi přišla natolik podivná, až se mi chce použít známou hlášku z Pulp Fiction:

„Na vlastní voči jsem viděl jak to v tý …… máchaj“ !

To ovšem není názor většiny, naopak děti se tím cpali, až do totálního upatlání.:-)

Bramboráky byly lemovány oblíbenou hrou „Židle“.

:-)

Staník vyndal a naladil kytaru

a už to jelo.

 Na rozdíl od Huťáku se zde opravdu daly používat židle nikoli křesla a díky dostatečnému prostoru měla hra opravdu „grády“

První kolo vyhrál Lukyn i když psychicky těžko snášel finálové boje s Tondou, což vyvrcholilo drobným „bouchnutím sazí“ u Staníka :-)

Po ukončení židlí a poklesu emocí

nastala hodina tance s nafukovacími balónky.

Nejprve na rozcvičenou kluci s klukama a holky s holkama

potom již pěkně

 heterogenní páry,

což u pubertálnější části dětí

vzbudilo mírný odpor.

To nás utvrdilo v tom, že společné ložnice zatím nejsou nebezpečné :-)

Na závěr herního podvečera mírně modifikovaná

hra „elektřina“ a to holky proti klukům,

kde, vzhledem k nižšímu počtu děvčátek, vypomáhal Spící výr.

Po všech hrách chvilka hygieny a klidu

a následná večerní pyžamová párty

 s písničkami dole v hale i nahoře v ložnici

a pak děti hají dadý :-)

Tatínkovský večírek obsahoval zkoušku na „vlka“ v rámci přípravy na sobotní bojovku.

V neposlední řadě je zde třeba opět připomenout kulinářské umění našich kuchařů, kteří se tentokrát vytasili s pečenými vepřovými kolínky. Mňam, mňam, mňam :-)

Ráno nás opět přivítalo šíleným hlukem z dětské ložnice a nepříliš optimisticky tvářícím se počasím.

Po párkovém mejdanu k snídani,

který vzbudil příjemný ohlas

u dětí i u dospěláků,

a jejich chvála potěšila kuchtíky

i Staníka

následovali dopolední interiérové hrátky.

Především tradiční soutěž v hodu na kašpara,

které se kromě dětí účastnili i všichni tatíci

vzbudila pozitivní reakce.

Děti fandili tatíkům, z nichž jednoznačně nejlépe

neuspěl náčelník, ale zásobovač Mára,

který se účastnil soutěže tím stylem, že byl svými klučíky vytažen z pelechu asi minutu před svým vrhem. Se zalepenými okami zvládl umístit všechny tři míčky naprosto nenuceně a s neuvěřitelnou přesností, čímž si vysloužil uznání všech.

Mezi dětmi byly boje velmi vyrovnané

a to včetně nejmenších prcků :-)

Přišel oběd a následný polední klid po něm si každý užíval různě.

Některé děti si četli

jiné laškovně dováděli

a například Martin se ukázal jako velmi obětavá a nadmíru kva-kva-kvalitní myčka nádobí a to zřejmě i proto,

že Náča na něho z počátku bedlivě dohlížel. Martinova drahá polovička bude mít z jeho nové dovednosti jistě radost :-)

V rámci polední pauzy pak Kulturní atašé za pomoci několika dalších náčelníků připravil v okolním lesíku hlavní bojovku, na kterou děti, úderem 15:00 vyrazily pěkně po skupinkách.

Nejprve Žlutí,

po nich Červení,

Modří i Zelení vyrazili k hledání indicií.

Smyslem bojovky totiž bylo najít osm obálek s indíciemi a z nich poznat pohádku. Tu pak nacvičit jako divadelní scénku na večerní vyvrcholení.

Tři nejmenší prťata vyrazili na trať poslední, společně se svými tatínky.

Po podzimním děsuplném nočním pochodu k hrobu Golema bylo tentokrát setkání s hlavním „strašidlem“ veselé a úsměvné.

Honza, alias Spící výr, zaujal pozici hodného Vlka, což mělo nevýhodu, když už první skupinka dětí na něho zaútočila kuželkou

ale i výhody v tom, že ostatní skupinky ho krmili tatrankami :-)

Každá skupinka dostala od vlka obligátní otázku: „Kam jdeš Karkulko?“

Jenom Červení správně pochopili, že odpověď zní: „K babičce!“. Zeleným to došlo se zpožděním, Žlutí a Modří poslali vlka do háje a přišli tak o bonusové body do soutěže.

Jak již bylo řečeno, na rozdíl od Golema, vlka se děti nebáli

a to ani ty nejmenší.

I druhá pohádková postava nečinila dětem žádných psychických otřesů

ačkoli myslivec Petr vypadal jako opravdický, snad proto, že myslivost je jeho koníčkem i mimo pohádkové víkendy.

Na podzim opět trochu přitlačíme na děsivost. :-)

Družinky čekající na start, nebo naopak ty, kteří již měli bojovku za sebou a čekali na dosud soutěžící kamarády

luštili mezi tím takzvané Standovi kódy, neboli další bodovanou dispiclínu :-)

Někteří dospělí, po splnění svých přidělených rolí, trávili volnou chvilinku ušlechtilou hrou MIKÁDO.

nebo poradními schůzemi :-)

Všechny družinky přežily bojovku bez úhony a všichni uspěli v rozluštění „svých“ pohádek, takže potom, co i poslední doběživší dorazili na základnu začalo všeobecné režírování a nacvičování scének, kdy měla každá z družinek zahrát svou pohádku jako divadlo.

Krásnou prsatou princeznu sehrál Míra, coby kapitán Žlutého týmu

v pohádce Princ BAJAJA. Unikl ze spárů draka Matěje a provdal se šťastně za prince Vášu. Král Bárny při  svém vystoupení tak trochu neunesl tíhu trémy, ale mohu dosvědčit, že na generálce bez publika byl vynikající :-)

Jako druzí sehrály svůj kus Červení. Míša excelovala

v roli rybáře a skvěle zahráli i všichni ostatní v čele s Haničkou, Zlatou to rybičkou, ve stejnojmenné pohádce.

Pak přišli na řadu Modří, s moderně pojatou

a velmi slušně zrežírovanou

Chytrou horákyní.

Poslední, režijně a scénicky nejobtížnější, pohádku sehráli Zelení.

Jejich pohádka se prozradila až okřídleným „Máchale, spadlo Ti to, asi větříček“ :-)

a všichni tak poznali filmovou pohádku „S Čerty nejsou žerty“ alias Čertův švagr.

Divadelní představení se všem moc povedla a všem moc líbila a v dohledné době se objeví na youtube.

Po divadlech následovala večeře

a k ní lívance, skořice, marmeláda, jogurt, pivo… no prostě jak měla Maruška chuť :-)

Po večeři (chválit pořád do kola tu kuchařskou

bandu už začíná být nuda) jsme v nabitém programu dospěli až k začátku karnevalu.

Ten děti zahájili zpěvem Dádovi písně „Picmaus“.

První dětská maska byla Maruška v roli půvabného králíčka.

Po ní se představili další: Verunka v roli víly Zvonilky,

kovbojové Lukáš a

Tomášek, s pirátem Vašíkem,

punk-rocková kapela The Rockers

rodina Jebkova coby Křemílek a Vochomůrka

rodina Staníkova coby piráti s doplňkem Alexem, co jako by jim z vlajky utekl,

Matěj jako fáákt drsnej ninja,

fešná mažoretka Bětuška

kočička Haní,

Vochomůrka a Křemílek tentokrát v podání Kuchaře a Bárnyho,

neúplatný scherif Tonda,

baseballista Marek,

a dospělé masky: v podání Spícího víra nás navštívil zkrachovalý irský přistěhovalec do USA

Šmíďák opět nezklamal v nápadu a tentokrát tak mezi nás zavítal nechutně vlezlý milovník dvojčátek MUDr.Mengele.

Koho představoval Náča si nedokážu vybavit…  Říkal jen něco o ztraceném žaludu… :-)

No a protože mě, slovutného Atašé, nikdo nevyfotil, představím vám svoji masku alespoň navlečenou na dublérovi.

:-)

Po promenádě nastal karnevalový rej, který si užili mladší děti a tatíci, dorůstající předpuberťáci (hlavně předpuberťačky) jej naopak okatě vyvěšovali, protože to bylo prostě trááápnýýý, viď voe! … :-)

Po karnevalu nastal obecný úklid nahromaděných konfet, frkaček a dalšího nepořádku.

Následovala druhá večeře pro ty, co měli ještě hladík

a po ní pyžamová párty

 s kytarou.

Ta se záhy změnila ve skutečnou večerku a děti se pod dohledem kulturního atašé

i několika dalších starostlivých otců

chystali ku spánku,

respektive k večernímu řádění,

jež se oddálilo

několika ukolébavkami od dua kytar

(foceno bleskem, byla tam jinak táákováhle

tma, prozářená jen dírami po sukách zdola z kuchyně.)

Menší děti měli tak časoprostor k příjemnému usnutí (což téměř srazilo i Kuchaře Michala) a větší k restartu před nočním bugrem :-)

Naštěstí neusnul a kytaristé ho po poslední ukolébavce odvlekli dolů. Větším dětem nastalo pré a dole se udála věc v posledních prospaných večerech a letech nevídaná.

Na jedinou výjimku (spící Martin) se ostatní otcové sešli a skutečně kvalitně zapařili.

Po neslaném-nemastném začátku

dovalily se k nám sýry, dědkův špek a pivo a především skvělý nápad koumáka Jebky

DOSTIHY a SÁZKY nalezené v místní skříni.

Tato nevinná dětská hra,

hraná tak, že každou figuru ovládal tříčlenný tým,

přinesla naprosto úžasný večer

s vítězným koncem pro tu nejlepší trojku Míra&Petr&Míra :-)

Hlavně se rozpoutal takový smích, že náhodní kolemjdoucí by nevěřili v nepřítomnost drog. Musím konstatovat, že jsem se takhle nenasmál od třetí třídy, kdy jsme se s kamarádem učili šachy.  Usínání s bolestí břicha vyřehtaného do bezvědomí bylo moc příjemné a nevadilo, že se blížila třetí ranní hodina :-)

Večer, na závěr pyžamové párty, jsem se dopustil vyhlášení raní soutěže, kdy jsem děti poučil, že jakmile nastane v jejich ložnici obvyklý raní řev, přijdu zkontrolovat pořádek a budou z toho body do celovíkendové hry.

Netušil jsem, hlupec, co to způsobí. Ráno v sedm mě vzbudil naléhavý pocit a při návratu do postele jsem si všiml šumu v ložnici dětí. Šel jsem podle hlasu a k mému úžasu neležel již nikdo skolený, naopak všechny děti měli sbaleno, uklizeno, dosbírávali poslední drobnosti a hlavně šeptali jako myšky. Hanba mi již nedovolila jít znovu spát…

Samozřejmě všichni měli plný počet bodů a žlutí ještě + 10 bonus, protože Bárny (jejich člen) byl dle svědectví ostatních již v 5:30 umytý, zabalený a v pozoru u postýlky.

Bohužel jsem nebyl ve stavu, aby mě napadlo fotit. Škoda!

Po snídani následovalo finále POKEROVÉHO turnaje za účasti Tondy, Báry, Káji, Kačky, Bětky a Markétky, kteří si účast vybojovali předchozí den.

Jako favorit do něho vstoupila s největším počtem žetonů Bětka, ale nakonec zvítězila Kačka, která v závěrečném boji udolala druhou Markétku.

Mezitím již venku probíhali sportovní hry

pod vedením schopných otců,

jako baseball

či fotbal.

No, moc živé to ze strany tatíků nebylo,

ale Náča byl přesto spokojen :-)

Vyhlašování vítězného týmu proběhlo u venkovního ohniště.

Po té, co celý víkend vedli nabušení Modří kapitána Dády,

zvítězili nakonec o chloupek Zelení pod vedením Kačky.

 Na třetím místě se umístili Červení kapitánky Markétky

a krásné čtvrté místo zbylo na Žluté kapitána Míry, kterých bylo v týmu nejméně.

SLÁVA VÍTĚZŮM, ČEST PORAŽENÝM !!!

Kačka, jakožto kapitánka vítězů, se tak po ceně za nejkrásnější let vlašťovky a první místo v pokeru

stala nejúspěšnějším děckem víkendu.

Pak už nastal všeobecný úklid a čekání na příjezd majitele,

které bylo, dík jeho zpoždění, pro mnohé členy doslova úmorné.

Děti si tak mohli vyzkoušet jaké to je mít vlka :-)

o což projevili

značný zájem

prakticky všechna robátka.

Všechno hezké končí  a netřeba smutnit!

Srub se osvědčil

takže na podzimní akci s názvem „Nečekaná mise“ se všichni těšíme na shledanou.

(Pevně věříme, že v plném počtu včetně nyní nuceně absentujících PánoJánů, Kohoutů a dalších)

S největším potěšením i nadále váš

KULTURNÍ ATAŠÉ

PS: Společná fotka se v tom zmatku nekonala …